13. století - založení kláštera

            Přesná datace je z důvodu absence zakládací listiny nejasná a běžně se klade mezi roky 1262 a 1267. Toto období je dáno datací dosud známých dokumentů a listin. Je zajímavé, že zde původně měl stát mužský cisterciácký klášter. Tento záměr však nedošel naplnění a díky fundačním snahám dcer Vítka staršího z Klokot (jeden ze synů Vítka z Prčice a zakladatel rodové větve Vítkovců později známé jako páni z Landštejna - erb stříbrné růže v červeném poli) - Guty, Kateřiny, Ludmily a Gertrudy, zde byl založen cisterciácký klášter, ale ženský. Aby těch nejasností se vznikem kláštera nebylo málo je známo, že jmenované sestry chtěly původně ženský klášter založit v Pňově u Poděbrad.

            S počátky kláštera jsou však zároveň spojeny i další významné osobnosti a instituce tehdejší doby. Je to rod Ronovců (erb černých ostrví ve zlatém poli), který zde působil v osobě Smila z Lichtenburka a jeho bratra Častolova. Smil byl zakladatelem rodové větve Lichtenburků a vlastníkem lokality tehdy nazývané jako Vallis sanctae Mariae (Údolí Panny Marie). Spolu se Smilem to pak je řád německých rytířů, který měl tehdy na starosti duchovní správu v oblasti Smilova Brodu (později Německý či Havlíčkův Brod).

                       V letech 1269 až 1272 byly postupně vydány listiny potvrzující založení kláštera. Tyto listiny byly vydány postupně českým králem Přemyslem Otakarem II., pražským biskupem Janem III. z Dražic a papežem Řehořem X. .

                       Bohužel smrt Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli, poblíž vesnice Dürnkrut (Suché Kruty) 26.srpna 1278 a následný chaos v českém království vedli k tomu, že byl klášter vypálen a k jeho obnovení došlo až po cca 20 letech v průběhu vlády jeho syna Václava II. .